Bluesmannovy básně
Básně Jiřího Navrátila - Bluesmanna
První Jirkova báseň z r. 1996 věnovaná Panta Rhei:
Pálení čarodejnic Jak můry k světlu petrolejky,
slétly se všechny čadodějky.
Jak k pivu přilákán je šváb,
slétly se na slet lepých bab
na svých košťatech z nerezu,
přepadly chatu Terezu,
zpívaly, pily, čarovaly,
doufajíc, že je neupálí
a on se vskutku snesl déšť,
uhasil oheň, vem to nešť.
Nejsou to zas tak špatný reje,
tahlety reje PANTA RHEIEK.
Nad miskou bramboračky (Silvestr 2002, Ramzová)
Nad miskou bramboračky
Za dvacet tři kačky
Na horách tak špatně není
Nemám sebou „lýže“
A tak mi nebolí že
Se dnes venku čerti žení
V dlouhé frontě na vlek
Vítr jako šavle
Nemrazí mne v morku kostí
Nestojím v tom hadu
A nepředbíhám řadu
Lidi nelajou mi zlostí
Vrchní číšník mezi stoly
Kmitá ač ho nohy bolí
Jako včelka pilný
Polévka je výživná
Čaj horoucí
Grog silný
Kdybych tu měl prkna
Palacký se scvrk na
Na Němcovou na Boženku
Nejsem žádnej jouza
Kdo se tu chce klouzat
Ať má plnou peněženku
Prodal jsem i běžky
Zpátky půjdu pěšky
Nebyla to licitace
Nejsem žádnej ňouma
Newton abych zkoumal
Jak funguje gravitace
Když se hrabu ze závěje
I ten králík se mi směje
Že jsem nemotorný
A žádný horský služebník
Netahá rum z torny
Koupím vlek a chatu
Nadělám tu vatu
Chytrost je mi dětskou hračkou
Venku vítr skučí
Snad mi banka pučí
Sním nad teplou bramboračkou
Na lyžích jsem nemotora
Na mém kladném vztahu k horám
Pramálo to změní
Chlad a hlad je zlatý důl
Žízeň celé jmění.
Člověk zimomřivý Kdybych měl kožich, jako má pan Medvěd,
nešel bych v zimě spát a vstával v březnu v devět,
to spíš co člověk mám chuť najít doupě,
nevylézt dřív, než bude louka samé poupě.
Když přijdou mrazy, opadají slívy,
zjišťuji, že jsem velmi zimomřivý,
to by mi k duhu teprv přišlo velmi,
žít v kůži medvěda či jiné lesní šelmy.
Kdybych měl na předních a zadních drápy,
nad výškou stromu málo bych se trápil,
neboť bych doved´ to, co nedovedu,
kupovat od lesních včel za pět prstů medu.
V souboji samců veni , vidi, vici,
získal sobě pěknou medvědici,
že bych byl chlapík, to bych se jí líbil,
na místo výplaty jí nosil med a ryby.
Jak se tak dívám, jak rtuť teploměru
do suterénních klesá do pater,
topím si v žilách, tam mi koluje rum,
zima mi těžce dělá do jater.
Je-li mi přáno po životě žíti,
jinačí azyl sobě nehledám,
netřást se zimou, vystříhat se pití,
žít příští život v kůži medvěda.
PIZZA V podalpském kempu krutě voní pizza,
kdybych byl Ital nebo alespoň Švýcar,
vidličku s nožem nad pizzou bych zkřížil
a nedoloval bagrem z misky rýži.
Teď už je ale pozdě honit bycha,
nejsem tu přeci proto, abych vzdychal.
Když nám vlád´ komanč, to jsem měl vzít roha
a nenechat se zapsat do eRÓHá.
Nejsem tu ani na gurmánské misi,
život jen někdy tropí kompromisy.
To jen tak ráno při balení stanu
závidím ještě spícím v karavanu.
Jen za ten dotek helvétského kříže,
člověk by byl jed´ denně misku rýže,
ztracený roky, kdy jsme doma kysli,
čekajíc marně devizový příslib.
Zacpu si nos, naříkat by se mělo,
kdyby si člověk třeba potlouk´ tělo
a nemohl v sedle proklínat ty kopce
do nichž se štve se sveřepostí skopce.
Podtrhnout, sečíst, vychází mi plichta
pod horou Matterhorn k večeří byla šlichta,
kochám a dřu se v sedle - to je život
a večer v kempu vychlazený pivo.
Potkat teď ty, dík nimž jsem roky ztratil,
že bych jim stejnou mincí neoplatil,
ani pár ran či nehezkých slov spršku,
sebrat jim brzdy roztlačit je svršku.
Gina aneb reportáž psaná na Orlíku V místech, kde Vltava přehradou zmacatěla,
dal jsem se zlákat kratochvílí prďolů,
má jméno plachetnice Gina
půl romantika a půl dřina,
svaly mám, jak bych chodil pět let do dolů.
Moh´ bych si vydělávat předváděním těla,
ty svaly narostly mi od tahání lan,
tahat loď k břehu, kotvu z vody
za to jsem získal kladné body,
jednou mne pochválil i sám pan kapitán.
Tak jsme se nalodili suchozemští červi
a jeden ošlehaný mořskoříční vlk,
že to nebyla žádná prča
od ráhna dosvědčí mi hrča,
vítr se obrací dřív než bys okem mrk´.
Hledíce po hladině vodní,
učím se abecedu lodní:
kormidlo, kotva, kosatka,
od áčka po zetko a od zetka po áčko,
na večer pan kapitán chystá opáčko.
I když to svádí vychutnávat romantiku,
po větru stejně pokukuješ po očku,
když náhlý dostaví se poryv,
nevnímáš šumící si bory,
kapitán u kormidla křičí : Otočku!
Ostatní námořníci hledí kukrem k břehům,
jak se tam vystavují v slunci holky bez,
my ale máme naloženy
na Gině dvě tak vnadné ženy,
že když mne požádají, vždycky je mi čest.
Sloužit jim v kuchyni co podpalovač lihu
a s oka přimhouřením lodní hudebník
a jestli na mne která mrkne,
slíbil jsem, že mne to včas trkne
a večer překřížím jí dráhu plavební.
V místech, kde Vltava přehradou zmacatěla,
učím se zapřahovat vítr do plachet,
nejsou to zrovna žádný lehy,
ale ta voda a ty břehy,
krucinál zemský ráj fakt asi na pohled.
(věnováno říčnímu kapitánu Petrovi T., námořníkovi Petrovi M., námořnicím a kuchařinkám Valerii M. a Janě K.)
JEŽÍŠEK
Narodil se Ježíšek a neví se kdy vlastně,
,
jen to, že to potom s ním pak nedopadlo šťastně
,
tedy ne tak docela, nakonec povstal z hrobu
,
poté co se do toho sám všemohoucí obul
.
Svítila prý kometa a velká byla sláva
,
do všech stran a do světa hned roznesla se zpráva
,
že to má být příští král, kdekdo byl s dary posel
a on si ležel jesličkách a zahříval jej osel
.
Víc už o tom nevím nic, jen co jsem se tak dočet´
a taky že od těch dob jsme vzali letopočet
.
Teď se láme století, já nevím, v kterém žiju
,
jestli ještě ve druhém či v třetím miléniu
.
Že se mi nic neřeklo, já jsem to neoslavil
,
aspoň jsem si ušetřil jedno bolení hlavy
,
mou víru i mé pochyby nezmění žádné datum
a nemá to vliv na zdraví ba ani výši platu
.
Vše je dobré pro něco, poučen touto chybou
,
věřím ještě čím dál míň, že čísla světem hýbou
.
Bez petard a rachejtlí bublinek z šampaňskýho
,
ať chceme či nechceme jsme strůjci štěstí svýho
.
Když narodí se človíček, je to vždycky sláva
,
mamky si to protrpí a taťky bolí hlava
a on si může do plínek docela dělat s klidem
,
když ví, že ten jeho čáp se trefil k dobrým lidem.
Kapříku, kapře Na hrázi rybníka sešli se chlapi,
vánoce za rohem a čas tak kvapí,
vodu ti vypustí, vytáhnou sítě,
abych o štědrý den usmažil si tě.
Rybářské budíky jsou o krok napřed,
ty spíš nic netuše, kapříku, kapře,
a ty si klidně spíš přikrytý blátem,
k prasknutí nacpaný slaďoučkým mlátem.
Okolo Třeboně Vánoce nevoněj,
vánoce nevoněj třeboňskejm kaprům,
čeká je dlouhej let
na trase rybník Svět - onen svět,
pro kapří dušičky je to ráj,
to není apríl.
Kolo se otáčí, stavidlo zdvíhá,
kapřího života zavře se kniha.
Na hrázi rybníka chlapů je přes sto,
to není ujídat od háčků těsto.
Nic by ti nebylo platno už ani
být zlatou rybkou a slíbit tři přání,
to radši někomu zpříjemnit svátky
než být na suché dno vhozen zas zpátky.
Až voda odteče, ještě se rádi
s kolegy zmačknete ve velké kádi.
Máš ještě naději, nelze však slíbit,
třeba tě koupějí
, kdož nejí ryby.
Okolo Třeboně vánoce nevoněj,
vánoce nevoněj pro zdejší kapry,
čeká je dlouhej let
na trase rybník Svět - onen svět,
pro kapří dušičky je tam ráj,
to není apríl.
(Silvestr 2002, Ramzová)
Nad miskou bramboračky
Za dvacet tři kačky
Na horách tak špatně není
Nemám sebou „lýže“
A tak mi nebolí že
Se dnes venku čerti žení
V dlouhé frontě na vlek
Vítr jako šavle
Nemrazí mne v morku kostí
Nestojím v tom hadu
A nepředbíhám řadu
Lidi nelajou mi zlostí
Vrchní číšník mezi stoly
Kmitá ač ho nohy bolí
Jako včelka pilný
Polévka je výživná
Čaj horoucí
Grog silný
Kdybych tu měl prkna
Palacký se scvrk na
Na Němcovou na Boženku
Nejsem žádnej jouza
Kdo se tu chce klouzat
Ať má plnou peněženku
Prodal jsem i běžky
Zpátky půjdu pěšky
Nebyla to licitace
Nejsem žádnej ňouma
Newton abych zkoumal
Jak funguje gravitace
Když se hrabu ze závěje
I ten králík se mi směje
Že jsem nemotorný
A žádný horský služebník
Netahá rum z torny
Koupím vlek a chatu
Nadělám tu vatu
Chytrost je mi dětskou hračkou
Venku vítr skučí
Snad mi banka pučí
Sním nad teplou bramboračkou
Na lyžích jsem nemotora
Na mém kladném vztahu k horám
Pramálo to změní
Chlad a hlad je zlatý důl
Žízeň celé jmění.
Člověk zimomřivý Kdybych měl kožich, jako má pan Medvěd,
nešel bych v zimě spát a vstával v březnu v devět,
to spíš co člověk mám chuť najít doupě,
nevylézt dřív, než bude louka samé poupě.
Když přijdou mrazy, opadají slívy,
zjišťuji, že jsem velmi zimomřivý,
to by mi k duhu teprv přišlo velmi,
žít v kůži medvěda či jiné lesní šelmy.
Kdybych měl na předních a zadních drápy,
nad výškou stromu málo bych se trápil,
neboť bych doved´ to, co nedovedu,
kupovat od lesních včel za pět prstů medu.
V souboji samců veni , vidi, vici,
získal sobě pěknou medvědici,
že bych byl chlapík, to bych se jí líbil,
na místo výplaty jí nosil med a ryby.
Jak se tak dívám, jak rtuť teploměru
do suterénních klesá do pater,
topím si v žilách, tam mi koluje rum,
zima mi těžce dělá do jater.
Je-li mi přáno po životě žíti,
jinačí azyl sobě nehledám,
netřást se zimou, vystříhat se pití,
žít příští život v kůži medvěda.
PIZZA V podalpském kempu krutě voní pizza,
kdybych byl Ital nebo alespoň Švýcar,
vidličku s nožem nad pizzou bych zkřížil
a nedoloval bagrem z misky rýži.
Teď už je ale pozdě honit bycha,
nejsem tu přeci proto, abych vzdychal.
Když nám vlád´ komanč, to jsem měl vzít roha
a nenechat se zapsat do eRÓHá.
Nejsem tu ani na gurmánské misi,
život jen někdy tropí kompromisy.
To jen tak ráno při balení stanu
závidím ještě spícím v karavanu.
Jen za ten dotek helvétského kříže,
člověk by byl jed´ denně misku rýže,
ztracený roky, kdy jsme doma kysli,
čekajíc marně devizový příslib.
Zacpu si nos, naříkat by se mělo,
kdyby si člověk třeba potlouk´ tělo
a nemohl v sedle proklínat ty kopce
do nichž se štve se sveřepostí skopce.
Podtrhnout, sečíst, vychází mi plichta
pod horou Matterhorn k večeří byla šlichta,
kochám a dřu se v sedle - to je život
a večer v kempu vychlazený pivo.
Potkat teď ty, dík nimž jsem roky ztratil,
že bych jim stejnou mincí neoplatil,
ani pár ran či nehezkých slov spršku,
sebrat jim brzdy roztlačit je svršku.
Gina aneb reportáž psaná na Orlíku V místech, kde Vltava přehradou zmacatěla,
dal jsem se zlákat kratochvílí prďolů,
má jméno plachetnice Gina
půl romantika a půl dřina,
svaly mám, jak bych chodil pět let do dolů.
Moh´ bych si vydělávat předváděním těla,
ty svaly narostly mi od tahání lan,
tahat loď k břehu, kotvu z vody
za to jsem získal kladné body,
jednou mne pochválil i sám pan kapitán.
Tak jsme se nalodili suchozemští červi
a jeden ošlehaný mořskoříční vlk,
že to nebyla žádná prča
od ráhna dosvědčí mi hrča,
vítr se obrací dřív než bys okem mrk´.
Hledíce po hladině vodní,
učím se abecedu lodní:
kormidlo, kotva, kosatka,
od áčka po zetko a od zetka po áčko,
na večer pan kapitán chystá opáčko.
I když to svádí vychutnávat romantiku,
po větru stejně pokukuješ po očku,
když náhlý dostaví se poryv,
nevnímáš šumící si bory,
kapitán u kormidla křičí : Otočku!
Ostatní námořníci hledí kukrem k břehům,
jak se tam vystavují v slunci holky bez,
my ale máme naloženy
na Gině dvě tak vnadné ženy,
že když mne požádají, vždycky je mi čest.
Sloužit jim v kuchyni co podpalovač lihu
a s oka přimhouřením lodní hudebník
a jestli na mne která mrkne,
slíbil jsem, že mne to včas trkne
a večer překřížím jí dráhu plavební.
V místech, kde Vltava přehradou zmacatěla,
učím se zapřahovat vítr do plachet,
nejsou to zrovna žádný lehy,
ale ta voda a ty břehy,
krucinál zemský ráj fakt asi na pohled.
(věnováno říčnímu kapitánu Petrovi T., námořníkovi Petrovi M., námořnicím a kuchařinkám Valerii M. a Janě K.)
JEŽÍŠEK
Narodil se Ježíšek a neví se kdy vlastně,
,
jen to, že to potom s ním pak nedopadlo šťastně
,
tedy ne tak docela, nakonec povstal z hrobu
,
poté co se do toho sám všemohoucí obul
.
Svítila prý kometa a velká byla sláva
,
do všech stran a do světa hned roznesla se zpráva
,
že to má být příští král, kdekdo byl s dary posel
a on si ležel jesličkách a zahříval jej osel
.
Víc už o tom nevím nic, jen co jsem se tak dočet´
a taky že od těch dob jsme vzali letopočet
.
Teď se láme století, já nevím, v kterém žiju
,
jestli ještě ve druhém či v třetím miléniu
.
Že se mi nic neřeklo, já jsem to neoslavil
,
aspoň jsem si ušetřil jedno bolení hlavy
,
mou víru i mé pochyby nezmění žádné datum
a nemá to vliv na zdraví ba ani výši platu
.
Vše je dobré pro něco, poučen touto chybou
,
věřím ještě čím dál míň, že čísla světem hýbou
.
Bez petard a rachejtlí bublinek z šampaňskýho
,
ať chceme či nechceme jsme strůjci štěstí svýho
.
Když narodí se človíček, je to vždycky sláva
,
mamky si to protrpí a taťky bolí hlava
a on si může do plínek docela dělat s klidem
,
když ví, že ten jeho čáp se trefil k dobrým lidem.
Kapříku, kapře Na hrázi rybníka sešli se chlapi,
vánoce za rohem a čas tak kvapí,
vodu ti vypustí, vytáhnou sítě,
abych o štědrý den usmažil si tě.
Rybářské budíky jsou o krok napřed,
ty spíš nic netuše, kapříku, kapře,
a ty si klidně spíš přikrytý blátem,
k prasknutí nacpaný slaďoučkým mlátem.
Okolo Třeboně Vánoce nevoněj,
vánoce nevoněj třeboňskejm kaprům,
čeká je dlouhej let
na trase rybník Svět - onen svět,
pro kapří dušičky je to ráj,
to není apríl.
Kolo se otáčí, stavidlo zdvíhá,
kapřího života zavře se kniha.
Na hrázi rybníka chlapů je přes sto,
to není ujídat od háčků těsto.
Nic by ti nebylo platno už ani
být zlatou rybkou a slíbit tři přání,
to radši někomu zpříjemnit svátky
než být na suché dno vhozen zas zpátky.
Až voda odteče, ještě se rádi
s kolegy zmačknete ve velké kádi.
Máš ještě naději, nelze však slíbit,
třeba tě koupějí
, kdož nejí ryby.
Okolo Třeboně vánoce nevoněj,
vánoce nevoněj pro zdejší kapry,
čeká je dlouhej let
na trase rybník Svět - onen svět,
pro kapří dušičky je tam ráj,
to není apríl.
V podalpském kempu krutě voní pizza,
kdybych byl Ital nebo alespoň Švýcar,
vidličku s nožem nad pizzou bych zkřížil
a nedoloval bagrem z misky rýži.
Teď už je ale pozdě honit bycha,
nejsem tu přeci proto, abych vzdychal.
Když nám vlád´ komanč, to jsem měl vzít roha
a nenechat se zapsat do eRÓHá.
Nejsem tu ani na gurmánské misi,
život jen někdy tropí kompromisy.
To jen tak ráno při balení stanu
závidím ještě spícím v karavanu.
Jen za ten dotek helvétského kříže,
člověk by byl jed´ denně misku rýže,
ztracený roky, kdy jsme doma kysli,
čekajíc marně devizový příslib.
Zacpu si nos, naříkat by se mělo,
kdyby si člověk třeba potlouk´ tělo
a nemohl v sedle proklínat ty kopce
do nichž se štve se sveřepostí skopce.
Podtrhnout, sečíst, vychází mi plichta
pod horou Matterhorn k večeří byla šlichta,
kochám a dřu se v sedle - to je život
a večer v kempu vychlazený pivo.
Potkat teď ty, dík nimž jsem roky ztratil,
že bych jim stejnou mincí neoplatil,
ani pár ran či nehezkých slov spršku,
sebrat jim brzdy roztlačit je svršku.
Gina aneb reportáž psaná na Orlíku V místech, kde Vltava přehradou zmacatěla,
dal jsem se zlákat kratochvílí prďolů,
má jméno plachetnice Gina
půl romantika a půl dřina,
svaly mám, jak bych chodil pět let do dolů.
Moh´ bych si vydělávat předváděním těla,
ty svaly narostly mi od tahání lan,
tahat loď k břehu, kotvu z vody
za to jsem získal kladné body,
jednou mne pochválil i sám pan kapitán.
Tak jsme se nalodili suchozemští červi
a jeden ošlehaný mořskoříční vlk,
že to nebyla žádná prča
od ráhna dosvědčí mi hrča,
vítr se obrací dřív než bys okem mrk´.
Hledíce po hladině vodní,
učím se abecedu lodní:
kormidlo, kotva, kosatka,
od áčka po zetko a od zetka po áčko,
na večer pan kapitán chystá opáčko.
I když to svádí vychutnávat romantiku,
po větru stejně pokukuješ po očku,
když náhlý dostaví se poryv,
nevnímáš šumící si bory,
kapitán u kormidla křičí : Otočku!
Ostatní námořníci hledí kukrem k břehům,
jak se tam vystavují v slunci holky bez,
my ale máme naloženy
na Gině dvě tak vnadné ženy,
že když mne požádají, vždycky je mi čest.
Sloužit jim v kuchyni co podpalovač lihu
a s oka přimhouřením lodní hudebník
a jestli na mne která mrkne,
slíbil jsem, že mne to včas trkne
a večer překřížím jí dráhu plavební.
V místech, kde Vltava přehradou zmacatěla,
učím se zapřahovat vítr do plachet,
nejsou to zrovna žádný lehy,
ale ta voda a ty břehy,
krucinál zemský ráj fakt asi na pohled.
(věnováno říčnímu kapitánu Petrovi T., námořníkovi Petrovi M., námořnicím a kuchařinkám Valerii M. a Janě K.)
JEŽÍŠEK
Narodil se Ježíšek a neví se kdy vlastně,
,
jen to, že to potom s ním pak nedopadlo šťastně
,
tedy ne tak docela, nakonec povstal z hrobu
,
poté co se do toho sám všemohoucí obul
.
Svítila prý kometa a velká byla sláva
,
do všech stran a do světa hned roznesla se zpráva
,
že to má být příští král, kdekdo byl s dary posel
a on si ležel jesličkách a zahříval jej osel
.
Víc už o tom nevím nic, jen co jsem se tak dočet´
a taky že od těch dob jsme vzali letopočet
.
Teď se láme století, já nevím, v kterém žiju
,
jestli ještě ve druhém či v třetím miléniu
.
Že se mi nic neřeklo, já jsem to neoslavil
,
aspoň jsem si ušetřil jedno bolení hlavy
,
mou víru i mé pochyby nezmění žádné datum
a nemá to vliv na zdraví ba ani výši platu
.
Vše je dobré pro něco, poučen touto chybou
,
věřím ještě čím dál míň, že čísla světem hýbou
.
Bez petard a rachejtlí bublinek z šampaňskýho
,
ať chceme či nechceme jsme strůjci štěstí svýho
.
Když narodí se človíček, je to vždycky sláva
,
mamky si to protrpí a taťky bolí hlava
a on si může do plínek docela dělat s klidem
,
když ví, že ten jeho čáp se trefil k dobrým lidem.
Kapříku, kapře Na hrázi rybníka sešli se chlapi,
vánoce za rohem a čas tak kvapí,
vodu ti vypustí, vytáhnou sítě,
abych o štědrý den usmažil si tě.
Rybářské budíky jsou o krok napřed,
ty spíš nic netuše, kapříku, kapře,
a ty si klidně spíš přikrytý blátem,
k prasknutí nacpaný slaďoučkým mlátem.
Okolo Třeboně Vánoce nevoněj,
vánoce nevoněj třeboňskejm kaprům,
čeká je dlouhej let
na trase rybník Svět - onen svět,
pro kapří dušičky je to ráj,
to není apríl.
Kolo se otáčí, stavidlo zdvíhá,
kapřího života zavře se kniha.
Na hrázi rybníka chlapů je přes sto,
to není ujídat od háčků těsto.
Nic by ti nebylo platno už ani
být zlatou rybkou a slíbit tři přání,
to radši někomu zpříjemnit svátky
než být na suché dno vhozen zas zpátky.
Až voda odteče, ještě se rádi
s kolegy zmačknete ve velké kádi.
Máš ještě naději, nelze však slíbit,
třeba tě koupějí
, kdož nejí ryby.
Okolo Třeboně vánoce nevoněj,
vánoce nevoněj pro zdejší kapry,
čeká je dlouhej let
na trase rybník Svět - onen svět,
pro kapří dušičky je tam ráj,
to není apríl.
a on si ležel jesličkách a zahříval jej osel
když ví, že ten jeho čáp se trefil k dobrým lidem.
Na hrázi rybníka sešli se chlapi,
vánoce za rohem a čas tak kvapí,
vodu ti vypustí, vytáhnou sítě,
abych o štědrý den usmažil si tě.
Rybářské budíky jsou o krok napřed,
ty spíš nic netuše, kapříku, kapře,
a ty si klidně spíš přikrytý blátem,
k prasknutí nacpaný slaďoučkým mlátem.
Okolo Třeboně Vánoce nevoněj,
vánoce nevoněj třeboňskejm kaprům,
čeká je dlouhej let
na trase rybník Svět - onen svět,
pro kapří dušičky je to ráj,
to není apríl.
Kolo se otáčí, stavidlo zdvíhá,
kapřího života zavře se kniha.
Na hrázi rybníka chlapů je přes sto,
to není ujídat od háčků těsto.
Nic by ti nebylo platno už ani
být zlatou rybkou a slíbit tři přání,
to radši někomu zpříjemnit svátky
než být na suché dno vhozen zas zpátky.
Až voda odteče, ještě se rádi
s kolegy zmačknete ve velké kádi.
Máš ještě naději, nelze však slíbit,
třeba tě koupějí
, kdož nejí ryby.
Okolo Třeboně vánoce nevoněj,
vánoce nevoněj pro zdejší kapry,
čeká je dlouhej let
na trase rybník Svět - onen svět,
pro kapří dušičky je tam ráj,
to není apríl.