Kulový blesk
Do téhle hospůdky jsme rádi chodívali, to bývalo. V loňském roce jsme tam byli vícekrát. V tomto roce, se nám tam nějak nedařilo dostat, neustále měli obsazeno. Až teprve v listopadu jsem objednala salonek Felix. Nahlásila jsem, že nás bude 15 – 20 lidí, protože nikdy nevím, kolik lidí přijde, a řekla jsem, že když nás bude náhodu více, že se nějak smáčkeme a že stejně tam většinou nejsou lidé najednou – někdo odchází brzy, jiný zase přijde pozdě.
Tentokráte jsem však ohlásila, že budou i zpívánky, tak přišlo nečekané množství lidí. Dohromady nás bylo asi 26. Obsluhující místo aby byli rádi, že si více vydělají, byli z toho otrávení. Již v průběhu večera tam vznikaly různé nepříjemné momenty – vadilo jim, že si přesedáváme, a házeli nám talíře na stůl jak psovi kost. V kuřáckém koutku u baru jim vadilo kouření dýmky, přímo u baru odmítli nalít panáky, odmítli vystavit samotný účet. Prostě jim celkově vadili hosté nebo konkrétně naše skupina. Když jsme si dovolili vzít židle od stolu před salonkem, museli jsme je vrátit, protože prý to bylo rezervované, i když cedulka o rezervaci na stole nebyla. Posháněli jsme si židle sami až nahoře na zahrádce.
Pro nás to byl perfektní večer, dobře jsme se bavili a pěkně si zazpívali s Kapitánovým bendžem. A jídlo také myslím nemělo chybu. Na závěr večera jsme všichni zbývající zaplatili, ale servírka přiběhla, že tam ještě zůstaly neuhrazené dvě vína a jedno pivo (suma sumárum 93 Kč) a že to musíme zaplatit, jinak nás nepustí ven. Byla vysoká asi do 160 cm a vážila tak 45 kg a snažila se nám zahrazovat cestu, což působilo docela komicky. Přiběhl jí na pomoc pikolík a vyhrožovali policií.
Je jasné, že v takovém množství lidí se někdo může splést nebo na něco zapomene, občas se nám to stává, a nebránili bychom se na to složit (bylo nás 6), ale jejich přístup byl silně konfliktní a arogantní. Vůbec nepřipustili, že by chyba mohla být taky třeba u nich. Při tom až doma jsem zjistila, že mi účtovali jiný druh piva. Chtěli jsme po obsluze, aby nám řekli, kolik těch vín bylo celkem, abychom si udělali obrázek, jestli na ně někdo zapomněl. Prý to po zaplacení není vidět. Zavolali pana provozního, přišli dva policisté, kteří se tím spíše bavili, asi čekali nějaké mladé výtržníky a viděli starší usedlé občany. Číšník jim tvrdil, že jsme napadli servírku – jen jí Míra chtěl odsunout z cesty. Pak se číšník podřekl, že nám to vlastně neměl vůbec rezervovat, protože již s námi dříve byly problémy. Tím se osvětlilo to, že měli skoro celý rok vždy pro nás obsazeno a možná i to, že na nás byli celý večer přednasraní. Nějak matně si vzpomínám, že jsme se tam kdysi taky dohadovali o nějaké závěrečné placení a dokázali jsme jim, že chyba nebyla na našem přijímači.
Závěr byl tedy takový, že nám pan provozní doporučil, ať příště jdeme jinam. Zařídíme se podle toho, stejně mi to někteří kamarádi doporučovali již během večera. To manko jsme nezaplatili.
Když jsem ostatní informovala o uvedeném konfliktu, napsala mi Eva o incidentu, který tam měla v minulosti. Popsala to takto: Já jsem si tam dala jednou horkou čokoládu a přinesli mi jí ve vysoké skleničce s prodlouženou lžičkou. Při odchodu a placení se mě zeptali, zda jsem jim tam lžičku nechala nebo si jí nesu pryč. Koukala jsem na ně jako na blázny a řekla, že je ještě na stole a že si to můžou zkontrolovat. Nato jsem si dávala pozor na úhradu a zjistila, že mi připočítali 6 Kč. Když jsem na to upozornila servírku, místo omluvy, že se"zmejlila", mně vynadala, že by mě těch 6 Kč taky nevytrhlo a stejně bych jim dala dýško. Řekla jsem, že rozhodně bych jí nic nedala a odešla jsem pryč s tím, že se tam již nikdy neukážu.
