Jdi na obsah Jdi na menu
 


Přechod Jeseníků

11. 3. 2006

Přechod Jeseníků

aneb prý polární expedice ve střední Evropě?

Zapsal Martin Sedláček


10. - 14. 3. 2006

     Nemyslím si, že bych byl ten pravý, který by vás měl informovat o dění na zimní akci Panta Rhei. Mezi účastníky bylo více osob lépe ovládající český jazyk jak po stránce mluvnice tak i po stránce bohatosti slovní zásoby. Byl jsem určen vedoucím expedice i přes to, že jsem nebyl přítomen až do konce.

     Abych to vysvětlil. Mnohdy posledních pár minut rozhodně ovlivní pohled na akci. Problém vyvstal s návratem. Obyvatelé hlavního města měli spojení do Prahy přichystána (aby přijeli včas a stačili se do růžova vyspat), jenže návaznost spojů na přestup do Ústí již nebyla! Mně jel vlak z Prahy až ráno s tříhodinovým čekáním na lavičce před hlavním nádražím (v zimě to asi není nejlepší řešení)! Než jsem stačil cokoliv lepšího vymyslet a hlavně zapsat časy odjezdů, příjezdů a přestupů, ostatní chytli slinu a jen se po nich zaprášilo, nožičky jim začaly kmitat frekvencí jakou známe z kreslených filmů např. Jen počkej zajíci. Pouze jsem stačil mávnout rukou na pozdrav, protože jakákoliv snaha o debatu byla marná. Pražská restaurace, kde se měla akce důstojně zakončit neuvěřitelně rychle vysublimovala. A tak "nám drsným seveřanům" zůstala jen hořkotrpká příchuť.....a přes tuto "optiku příchuti" je článek psán. Věřím, že jednu pozitivní vlastnost ostatní našli. Mohli totiž nahlas od plic a nemilosrdně zkritizovat toho neschopného podivně divného tvora, který jel s nimi. (tj. autora těchto řádků).

A jak to tedy probíhalo?

     Večerními vlaky jsme se dostali s přestupem v Zábřehu do Šumperka. Cestu jsme si krátili pojídáním výborného dezertu, kterým nás hostil vedoucí expedice Petr neboli "předseda". Dalšími účastníky byly dvě ženy, Dana a Dana. A zbytek do pětičlenné skupiny doplňoval Vláďa a Martin.

     Po snídani jsme si několik stovek výškových metrů ušetřili použitím autobusu k motorestu Skřítek. Zde jsme každý znaleckým odhadem určili jaký vosk namažeme na své lyže a vydali se po svých vstříc dobrodružství. Relativně teplé počasí nás hned v úvodu stoupání donutilo odložit několik vrstev ošacení. Příjemná cesta se vinula lesem a neustále jsme nabírali výšku, přes Ztracené skály 1151, a Ztracené kameny 1250 jsme se dostali na vrcholový hřebínek Jeseníků a od této chvíle jsme již jen mírně zvlněnou krajinou pokračovali a kochali se výhledy do přilehlých údolí, kam se nám otvíral pohled. Přes vrcholky Pece 1311 a Pecného 1334 jsme doputovali k Jelení studánce, kde v dřevěném příbytku se přestěhovala část zásob z batohů do našeho trávicího traktu.

     Poté traverzem kolem Jeleního hřbetu, Kamzičníku a Vysoké hole jsme přijeli k Petrovým kamenům, které byly schovány pod silnou vrstvou sněhu. Vykouknuvší sluníčko nám krásně ozářilo nejvyšší horu Moravy s vysilačem. Tento pohled nás navnadil natolik, že jsme se rozhodli vynechat občerstvení na Ovčárně, kam jsme sjeli po jedné z mnoha sjezdovek, a prokračovali hned vzhůru na Praděd 1491. Těsně pod vrcholem, jak už to na horách bývá, se přihnala mlha a vrcholek skryla. Po malém občerstvení nahoře nás již jen čekal několikakilometrový příjemný táhlý sjezdík k chatě Švýcarna, kde byl zamluven nocleh.

    Druhý den nás čekala druhá polovina hřebenovky, kolem Jezerníku, Kamzíku a Výrovky jsme se dostali na Červenohorské sedlo. Zde byla první a na dlouhou dobu i poslední možnost pozřít něco dobrého a teplého. Celou cestu nás doprovázel čerstvý horský větřík, který si často pohrával se sněhovými vločkami a vytvářel na upravených pěšinách návěje. Při sjezdech zaslepoval brýle a člověk těžko rozeznával navátý sníh od tvrdého podkladu a tak se stávalo, že najetí do měkkého znamenalo prudkou změnu rychlosti a zbytková energie se postarala o ulehnutí do načechraného prašanu. Při odpoledním výstupu na Keprník 1423 se horský větřík postaral o první dramatičtější moment. To když předsedovi přebarvil nos na bělo, do barvy omrzliny. Musel si ho hned začít třít, aby mu nos neupadl.

    Další taškařící, kterou horský větřík prováděl, bylo krytí lidské činnnosti. Rolbou upravené stopy během pěti minut schovával pod nánosy čerstvého sněhu. Nám to nevadilo, neboť předseda je zkušený horský vůdce a i bez cest si poradí se slovy: "Nebojte se, pojďte za mnou, já to tu znám!" V sedle pod Šerákem jsme opustili holé planiny a ponořili se do lesa. Při sjíždění do Ramzové k vlaku jsme po chvíli zaměnili lesní pěšinu za prostornou sjezdovku a dali si regulérní slalom na běžkách. Ve výše zmíněné obci na nádraží jsme přišli o jednu členku expedice, která se se slzami v očích loučila a velmi litovala, že nemůže s námi dál pokračovat, protože po ní touží zaměstnavatel. Snad se jí příští rok podaří absolvovat celý přechod. V penziónu v Ostružné, kam jsme se vpodvečer přesunuli, jsme byli mile překvapeni dobrou domácí kuchyní. Jen jsme s předsedou litovali, že spolupochodníci mají takový hlad, že po nich nic nezbude, abychom mohli ochutnat i z jiných talířů než jsou naše vlastní.

     Pondělní ráno bylo jako ostatní dny. Za okny větřík proháněl sněhové vločky. Proto jsme dali hlavy dohromady a upravili další část přechodu. Zavrhli jsme vrcholovou partii Kralického Sněžníku a raději jsme běžkovali po lesních pěšinách. Po dojezdu do Branné, chvíli po poledni, nám předseda oznámil, že odtud by nechtěl odjíždět, že tu končil loňský přechod. A rád by vytvořil s námi nový rekord. Dali jsme mu za pravdu a putování směřovalo do Starého Města. V Městě u večeře jsme pomyslně házeli kostkou zda pokračovat v přechodu i v úterý či se již vrátit o den dřív. Přiklonili jsme se k první variantě, narychlo sehnali nocleh a zůstali.

     Jako včerejší odpoledne tak i dnešek byl ve znamení "skateování". Cesta vedla většinou po lukách a polích, které byly pokryty zmrzlou krustou po níž se dalo výtečně bruslit , aniž by se člověk propadal. A k rychlosti nám pomáhal stále čerstvý větřík. Na jedné z luk jsme si prohlíželi nouzový příbytek - iglů (patrně byl zbudován pro nás, kdybychom nesehnali jiný nocleh). K polednímu se začalo výrazně oteplovat a i sluníčko skrz mraky vykouklo. Po turistických značkách jsme ze Stříbrnic došli ke sjezdovce u Hynčice. Zde se naší jediné účastnici dostalo nebývalé pocty. Při naší debatě, jak daleko do cíle, nás slyšeli sjezdaři, kteří právě vystupovali z vleku. Verdikt: "asi deset kilometrů" z úst předsedy, vzala Dana na vědomí s klidem hodným Angličanky. Ale cizí sjezdaře to klidným nenechalo a hned se nás (myšleno mužské části skupiny) ptali, co že to máme za skvělou ženu mezi sebou, která vůbec neprotestuje proti pohybu na čerstvém vzduchu a ani vzdálenosti. Než se pustili ze svahu dolů, alespoň Daně vysekli pravou galantní poklonu!

      A zbytek dne jsme po zasněžené cyklostezce a částečně po loukách dojeli až k nádražíčku v obci Podlesí. Zde můj popis akce končí (viz. úvod). Nemám potuchy jak byla hodnocena, zda kladně či záporně, zda se loučili "za rok opět" či "Jeseníky nikdy více".
Dodatek: Nemám představu jak fotografka výpravy Dana bude vylaďovat ve Photoshopu, Adobe či podobném programu na úpravu digitálních fotografii své fotky. Jen chci podotknout, že slunečná obloha se klidně předělá na bouřkové mraky a mlžný obzor na jasný!

Jeseníky 10. - 14. 3. 2006

Trasa přechodu

Pátek:
Vlak - Praha 19:18 - Šumperk 22 hod. - nocleh s kuchyňkou asi 500m od nádraží (ve vlaku se navečeříme z vlastních zásob - přijedeme pozdě a budeme se snažit co nejdřív zalehnout)
Ubytovna Hampl- Zlata Janíčková, Lidická 54 – tel. 583 213 738 (+420) 602 725 226
500 m od nádraží – asi 140,-Kč

Sobota:
Autobus asi 500m od ubytovny - Šumperk 7:25 ( 9:45) - Skřítek 8:00 (10:15)
A pak už jen běžky - Skřítek (R) - Jelení studánka - Petrovy kameny - Ovčárna (R) - Praděd (jen v případě času a sil) - Švýcárna (R) - nocleh včetně večeře a snídaně
Turistická chata Švýcárna- 554 779 018, 602 514 174, 731 413 301 se snídaní - 250,- Kč/osoba/den

Neděle:
Švýcárna - Červenohorské sedlo (R) - Vřesová studánka - Keprník - Šerák (R) - (Ramzová nebo Ostružná) (R) - nocleh nebo vlak 15:57, 16:56, 18:09 a autobus 16:30 do Prahy
Apartmá v penzionu pod Šerákem za 400 kč na noc vč polopenze snídaně švédský stůl,večeře s polévkou, hl.ídlo a nápoj. Pokoj pro 4 osoby. Potraviny od 7 hodin info  602 708256  ottová

Pondělí:
Šerák (Ramzová nebo Ostružná) - Petřikov (snad i obchod s potravinami) - Paprsek (R) - Stříbrnice - nocleh na chatě Štvanici ve Stříbrnicích
Cena je 200,- Kč. Chata je pěkná, je k dispozici teplá voda, mikrovlnka, konvice …
 Ing. Ludovít Ovčiarik - 721 857 054 – 200.-Kč bez snídaně lze asi doobědnat, prodejna blízko

Úterý:
Stříbrnice - Kralický sněžník - Dolní Lipka (nebo Staré Město)
Vlak do Prahy

A jako pojistka v případě nepředvídaného zdržení:


Ubytování v soukromí - Miroslav Petr, Králíky
Nabízím Vám ubytování v soukromí, v apartmánu na samostatném patře s vlastním vchodem, v klidné části Králík, pár desítek metrů od náměstí.
Místnost s 5ti lůžky, sprchový kout, kuchyňský kout, sociální zařízení, parkování před domem. Restaurace v přízemí domu.
Cena: od 100 Kč (osoba/noc)
Adresa: Pivovarská 261, 56169  Králíky (mapa)
Tel.: +420 721 603 052
E-mail: ubytovani-petr@kralickysneznik.cz
Web: http://ubytovani-petr.kralickysneznik.cz