Výlet na Pravdu
Výlet na Pravdu
Zapsal Jirka Navrátil - Bluesman
19.1.2007
Trasa:
Konětopy - Čertův kámen –Pravda-Kounovské -Kamenné Řady – Kounov U tří lip (Bernard 10°) - Mutějovice žst
Výletu předcházela větrná smršť a drsná předpověď počasí. Přesto se nás nakonec po všelikých peripetiích cestami necestami na Pravdu vyškrábalo a blátem přebrodilo celý tucet.
Nejdřív jsme si vystoupali na opačnou stranu, abychom si z nadhledu prohlédli kraj, do něhož jsme přijeli.
Po obratu následoval sestup, brodění se blátem a mírné stoupání až nahoru na Pravdu. Pravda je půvabná zřícenina ve Džbánské pahorkatině. Na hradě jsme se pokusili založit malý opékácí ohníček a i přes předchozí déšť se nám to podařilo. Opéct si několik nezdravých ale o tu chutnějších buřtíků a notný kus točeňáku to není pro každého to pravé, ale pro nás bylo.
Vzhledem k brzkému stmívání jsme se rozhodli jít trasou, kde nejsou žádné hospody. Dobře jsme udělali, protože se na nás usmálo sluníčko a štěstí. Kounovské „tajemné“ kamenné řady, takové malé Džbánské Stonehenge, jsme si prohlídli ještě za světla.
Na naučné stezce se naše cesty poněkud rozdělily, protože naučná stezka se zde dělí na levou a pravou stranu, aby se opět spojila.
Jelikož mi v paměti uvízla přístupová úniková cesta k železniční stanici, risknul jsem to a vydal se tušeným směrem vedouce do civilizace Jindru, který se i přes zdravotní potíže vydal s námi do kopců a lesů. Mobilní spojení nefungovalo, takže jsme netušili, kde je zbytek, kam jde a jak si poradí. Ale věřili jsme jim. Nakonec na devět žen pořád ještě připadal jeden muž.
My dva jsme zatím sešli na silnici a zde nás potkalo štěstí v podobě stopaře beroucího domorodce. Až k hospodě U tří lip nás zavezl, zde s námi poseděl a ještě nás odvezl na nádraží.
Zbytek skupiny zdárně dorazil do stanice předcházející, takže jsme se všichni ve zdraví setkali a dorazili do svých domovů. Trochu zablácení, ovanutí dýmem špekáčkového ohně ale v poho, že ?
Tak nějak neoficiálně jsme naplánovali do této oblasti ještě jeden výlet a to cyklistický, víkendový. Tak třeba až někdy v květnu sleze sníh…
Doplnění od Jarmily:
Dovolím si připojit k Bluesmanově naprosto věrné, podrobné a pravdivé reportáži (jak je konečně v naší žurnalistice zvykem) pár čistě osobních komentářů:
1) Ani na vteřinu bych samozřejmě nevěřila, že jsme na ten protější (a mnohem vyšší) kopec vylezli snad proto, že by si Bluesman spletl cestu. Vzhledem k tomu, že ti z nás, kteří přijeli do Loun autobusem, se namísto obdivování místních pamětihodností ihned vrhli do cukrárny, kde strávili většinu času do odjezdu vlaku, a zbylé čtyři účastnice přijely až pod Pravdu autem, zřejmě usoudil, že musí dát změkčilým Pražákům trochu zabrat, vytáhnout je rovnou na nejvyšší kopec v okolí tou nejstrmější cestou, a až téměř nahoře se zatvářit „A sakra, vlastně jsme měli jít na úplně opačnou stranu“.
2) Všichni jsme strávili celý den v přírodě a občerstvili se u táboráku. Jediní dva účastníci opustili předčasně skupinu a vynechali prohlídku Kounovských řad, aby stihli hospodu, bez níž se žádný výlet neobejde. Jedním z nich byl vedoucí akce a známý hospodský typ Jirka Navrátil alias Bluesman.
3) K osudům druhé, „nehospodské“ skupiny + varování ostatním členům Panta Rhei: Ocitnete-li se někdy na nádraží v Mutějovicích s velice příjemným a ochotným personálem, ve vlastním zájmu se tam moc nechlubte, že tam už v lednu byla parta, se kterou máte něco společného. Magoři, kteří přijdou, čtvrt hodiny se vyptávají na odjezdy vlaků na obě strany, na polovinu zastávek na trati, na výluky všech tratí na Lounsku a v momentě, kdy už si málem kupují lístky, se najednou všichni seberou a odejdou po silnici, aby se za půl hodiny vrátili po kolejích (no říkala jsem, že já do Kounova za hodinu nedojdu, ale ti, co mě neznají, uvěřili až za půl kiláku...), vypijou všechno erární kafe (asi byl původně nabídnut jeden šáleček, ale podejte nám prst...), tak dlouho si přislazují, až nezbyde ani cukr... Fakt, nehlašte se k nám. Nebo aspoň hned řekněte, že nemáte rádi kafe.
Jirkova reakce:
Malý dodatek k Jarmilině verzi. Z hlediska češtiny výraz "vrhli se na na nejbližší cukrárnu" je samozřejmě v pořádku.
Ovšem faktem je že se vrhly především ženy... My dva muži jsme byli do cukrárny normálně zavlečeni unešeni. Bohužel cestou z cukrárny děvčata překročila nějaký bludný kořen, což poznamenalo zbytek výletu. A pak nebuďťe pověrčiví! V životě bych si nedovolil už kvůli přesile považovat Pražáky za změkčilé. Ti na výletě byli jen dva. Zbytek tvořily odvážné Pražandy, které nebrblaly ani poté, co zjistily, že nejsou na tom správném kopci. Ani poté co po slezení blátem se brodily.
Děkuji tedy tímto všem účastníkům za dobrou náladu a chuť vylézt ráno z vyhřáté pražské postele.
