Za deset deset
Za deset deset
Pavel naplánoval výlet z Buše podél Kocáby do Bojova, málem to bylo bez něj.
Sraz za deset deset, v tu dobu jsou na místě srazu tři turistky i přistavený autobus (+ pán, který se nás ptal, jestli odtud odjíždí ten autobus na zabíjačku; málem by nás zviklal, začaly jsme uvažovat, jestli jet s Pavlem do Buše nebo na ovar a jitrnice – leč pán se takticky zdejchnul...), jen jsme bez šéfa. V deset nula pět má autobus odjíždět, dobíhá Táňa (logicky – má to nejblíž). V deset nula sedm dobíhá vedoucí akce, zatímco dobrovolnice mámí autobusáka, aby odložil odjezd.
Oproti zahájení trasa není dramatická, v Masečíně nám starý kocábský osadník (fakt starý, kolem 80?) podává výklad k jídelnímu lístku a trampským freskám na zdi, nasedne na kolo a jede do chajdy zatopit; v Bojanovicích na nádraží jsme tak akorát, abychom stihli posedět v další hospodě a dojet do třetí hospody do Karlína, prozíravě objednané těmi, kterým se kvůli hospodám nechtělo táhnout na vejlet (pozn. Karlínskou hospodu zorganizoval Jindra, který byl v práci a na výlet nemohl)
Zapsala Jarmila
